Boží láska

V jednom malebném městečku žil chlapec jménem Jakub, který byl známý svou laskavostí a zvídavostí. Každý den se snažil být co nejlepší – pomáhal kamarádům, učil se a snažil se být poslušný. Ale někdy se cítil, že i přes všechny své snahy není dost dobrý. Když se mu něco nepovedlo, měl strach, že už nebude dostatečně milován.

Jednoho slunečného dne, kdy Jakub seděl na svém oblíbeném místě pod velkým stromem a přemýšlel o tom, jak se zlepšit, aby se mohl ukázat před lidmi, přišel k němu jeho starý přítel, moudrý učitel jménem Pavel. Pavel viděl, že Jakub je smutný, a rozhodl se mu vyprávět příběh, který by mohl Jakubovi pomoci pochopit něco velmi důležitého.

„Jakube,“ začal Pavel s úsměvem, „chci ti vyprávět o tom, jak moc nás Bůh miluje.“

Jakub zvedl hlavu a jeho zvědavost se probudila. „To si moc rád poslechnu. Snažím se být dobrý, aby mě lidé měli rádi, rád si poslechnu, co mám dělat, abych byl dobrý v Božích očích.“ zeptal se Jakub. Pavel sedl vedle něj a začal vyprávět: „Před dlouhými lety, když Ježíš chodil po zemi, ukazoval lidem, jak moc je Bůh miluje. Řekl nám, že Bůh nás miluje tolik, že poslal svého Syna, Ježíše, aby nám ukázal, jak nás Bůh miluje a jak nám chce pomoci.“ Jakub poslouchal, jak Pavel pokračoval: „Ježíš uzdravoval nemocné, odpouštěl lidem jejich chyby a učil je, jak žít v lásce. Vždycky jednal z lásky a soucitu. Například, když viděl, že lidé trpí, byl pohnut soucitem a konal zázraky, aby jim pomohl. To není lítost, ale skutečná láska v akci.“

„Co je to soucit?“ zeptal se Jakub.

Pavel se usmál a vysvětlil: „Soucit je, když vidíme, že někdo potřebuje pomoc, a naše láska nás vede k tomu, abychom jednali a pomohli. Ježíš neměl lítost, která by ho jenom trápila. Měl soucit, který ho vedl k činům.“

„A co ti lidé udělali, aby to pro ně Ježíš činil?“ zeptal se Jakub.

Pavel mu odpověděl: “Boží láska je bezpodmínečná, vše je dar od něj, miluje nás, protože jsme, ne proto co děláme. V Božích očích jsme jeho milované děti, bez ohledu na naše chyby. Nic z toho co děláme, nás k němu víc nepřiblíží. Je jediný hřích, který Bůh neodpouští a to ten, když se otočíme k Ježíši zády, když v něj věříme, Bůh si naše hříchy ani nepamatuje. Vidí nás jako krásné a dokonalé.“
Jakub si uvědomil, jak moc je Boží láska silná. Pavel mu vysvětlil, že Boží láska není založena na tom, co děláme. Není důležité, jestli jsme dokonalí nebo děláme chyby. Boží láska k nám je bezpodmínečná. To, co děláme, nezmění, jak nás Bůh miluje. Jakub se naučil, že Boží láska je jako teplý plášť, který nás chrání a zahřívá bez ohledu na to, co se děje kolem nás.

Pavel pokračoval: „Když víme, jak moc nás Bůh miluje, osvobozuje nás to od strachu z toho, co si o nás myslí ostatní. Boží láska nás učí, jak máme milovat ostatní – ne z povinnosti, ale z toho, že jsme už milováni.“

Jakub pochopil, že Boží láska není o tom, co uděláme, ale o tom, kdo jsme v Božích očích. Pavel mu ukázal, jak to může změnit jeho život: „Když víme, že nás Bůh miluje, můžeme být klidní a radostní. Můžeme jednat z lásky a soucitu, stejně jako Ježíš. Když pochopíme, jak moc nás Bůh miluje, všechno ostatní se stane snadnější.“

Jakub se cítil osvobozený a šťastný. Naučil se, že Boží láska je jako neviditelná, ale mocná síla, která mu dává odvahu a radost. Ať už se setká s jakýmikoliv těžkostmi, věděl, že Boží láska je s ním vždy, a to mu dávalo sílu pokračovat a milovat ostatní.

A tak Jakub každý den žil s radostí, vědom si toho, že je milován bezpodmínečně. Pomáhal ostatním a byl laskavý, protože věděl, že láska, kterou dostává od Boha, je největším darem, který může sdílet s ostatními.